Obraz Ústecké madony je napodobeninou obrazu zvaného Madonna „Del Dito“, který vytvořil v letech 1660 – 1680 florentský malíř Carlo Dolci jakožto olejomalbu na měděné desce a který je uchováván v římské Galerii Borghese.
„Del Dito“ neboli „Madona prstu“ se nazývá proto, že špička ukazováčku vystupuje z modrého pláště Panny Marie, jejíž velmi jemná tvář je obrácena k zemi na znamení smutku nad smrtí svého
syna.
Replika nacházející se v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Ustí nad Labem je dílem malíře Ismaela Mengse. Ten ve městě pobýval jako host u královského rychtáře v březnu roku 1728. Z farní matriky vyplývá, že se mu zde narodil a byl pokřtěn syn Anton Raphael Mengs. Dá se tedy předpokládat, že obraz byl poděkováním za poskytnuté přístřeší. Rodina v té době bydlela a pracovala u kurfiřtského dvora v Drážďanech.
Obraz Ústecké madony byl při procesích Božího Těla ozdobou zastavení stávajícího před domem královského rychtáře (přibližně v místech dnešní sochy sv. Antonína Paduánského na Mírovém náměstí). Kostelu ho před svou smrtí věnovala vdova po královském rychtáři Anna Margaretha Fischerová.
Anton Raphael Mengs (1728 – 1779) byl malíř raného klasicismu, působil jako vrchní dvorní malíř saského kurfiřta v Drážďanech, portrétoval v Neapoli, maloval a vyučoval v Římě a Madridu. Pohřben je v Panteonu v Římě, kde mu náhrobek nechala zhotovit carevna Kateřina II. Veliká.